Asuán (Asuán) je to třetí největší město v Egyptě na Nilu (200 tisíc. obyvatel), nachází se na východním břehu řeky na začátku 1. katarakty, 886 km od Káhiry a 215 km od Luxoru. Je to nejjižnější město v Egyptě a hlavní město provincie. Aswan je zaneprázdněn, moderní letovisko se starým, centrum téměř devatenáctého století, který se postupně přestavuje a pomalu se stává minulostí.
Toto je poslední příležitost, vidět skutečnou děvku, poslouchat núbijskou hudbu a vyzkoušet núbijskou kuchyni. Asuán je jedním z nejsušších měst na světě. Tady pršelo 2001 r., a předchozí padl o šest let dříve. Měli byste být také připraveni na teplo, protože průměrné zimní teploty jsou 23-30 ° C, v létě mohou vystoupit na 38-54 ° C. Horší, když z pouště stoupá horký vítr nesoucí oblak hnědého prachu. Nejlepší je přijít sem na konci podzimu a na jaře, protože v zimě Asuán praskne ve švech s turisty. Samotné město má krásnou polohu na břehu Nilu. Zelené ostrovy – Sloní a Kitchenerův ostrov (Rostlinný ostrov) -jasně vystupují ze zlatého jantarového západního břehu. Překročení řeky Fetuki, se odráží v modré vodě. Vodní ptáci se schovávají v hustých zelených přívalech. Mohutné žulové balvany katarakty odřízly široký proud řeky. To je místo, kde býval konec civilizovaného světa.
Zapadající slunce mění řeku a nebe na fialové a zlaté. Pak s černo-fialovým obrysem vyniknou západní útesy a chocholy sloních dlaní kymácející se ve větru., a malé čluny s núbijskými chlapci pomalu klouzaly po zlacené řece.
Ve městě můžete cítit dech černého kontinentu. Tváře jsou rozhodně tmavší, a západní obleky mizí mezi bílými, béžové a modré galaxie a sněhové turbany. V spleti starých ulic, které se dosud nestaly obětí modernity, je tu dav kupujících.
Příběh
Asuán je starověká labuť, bývalé pohraniční město faraonova státu, pevnost při prvním kataraktu.
Každý cestovatel se musel zastavit u balvanů, které zatarasily řeku, ať už to plavalo proti proudu, nebo proudem řeky. Město pevnosti Ibu vyrostlo na ostrově na Nilu (Abu), kterým prošlo veškeré zboží vstupující nebo opouštějící zemi. Začal zde horní Egypt. V dobách Staré říše byla červeno-růžová žula žádanou komoditou v této oblasti, ze kterých byly kovány obelisky, sochy, monolitické kaple a sarkofágy pro panovníky. Odtud putovaly výpravy za zlatem do Núbie, kůže, Slonová kost, exotická zvířata, kadidlo a černí otroci. Město obchodně zbohatlo. Místní šéfové, Stráže jižních bran hlídali na okraji a čas od času organizovali represivní výpravy do nedaleké země Kush (nubii).
Abu byl také důležitým náboženským centrem. Na Elephantine byl chrám Pána katarakty – božský Khnum, bůh zatopení Nilu. Egypťané věřili, že Nil díky Khnumovi vytéká kataraktou z podzemních komor. Byl uctíván spolu s bohem povodní na Nilu, otevřeno, a poskytovatel chladné vody, Lady of Elephantine – Satis (Satet). V pozdním období byly na ostrově rozmístěny židovské žoldnéřské jednotky, s nimiž Egypťané neměli vždy nekrvavé spory. V řecko-římských dobách se tomuto rušnému městu říkalo Syene. V době Ptolemaia zde řecký geograf Eratosthenes z Alexandrie provedl experiment při určování pozemského poledníku. Vypočítal, že Syene je v obratníku Raka. Měření mu umožnila argumentovat, že Země je kulatá, tak vypočítal jeho průměr. Pouze Fr. 80 km!
Během staletí římské nadvlády zůstalo město téměř beze změny. Na severu se frakce křesťanů hádaly o teologické detaily, Poledne pokračovalo v zkostnatělé verzi egyptského náboženství. A ačkoli už nikdo nemohl číst hieroglyfy z chrámu Isis na Philae, a poutě z Núbie byly častější než z Egypta, všechno bylo stále. Když křesťanští mniši založili klášter sv.. Symeona, staré obřady se pořád konaly ve složce. Mniši konvertovali knížectví Nobatia. Když Arabové přišli do Egypta s islámem, mniši ze Syene, vlastně z koptské labutě, dostali pomoc od svých bratrů ve víře jihu. Po staletí útočili na město pouštní beduínské kmeny. Skončili až po tureckém dobytí, když armáda rozhodně jednala s beduíny. Město znovu změnilo název, tentokrát do Asuánu, a přijal další víru: islám. Navzdory tomu zůstává křesťanství dodnes důležitým prvkem života.
Š XIX š., století kolonií a dobytí, V Asuánu byly rozmístěny egyptsko-britské armády střežit Pax Bńtannica v Africe. Odtud jednotky vyrazily, potlačit Mahdiho povstání (1881-1898), tak barevně a ne zcela pravdivě popsal Sienkiewicz ve svém románu W Desert i w Puszczy.
Po „uklidnění“ země generálem Kitchenerem se jih Egypta a Asuánu stal módním bodem na trase tzv.. velká cena. Evropané, kteří měli plíce odpočívali a zde se léčili. Asuán se stal základnou pro pašeráky a obchodníky se starožitnostmi s nulovým zákonným výkopem. Když ekonomická realita konečně promluvila a Britové postavili první přehradu, město se začalo měnit. Skutečné změny však přinesla až konstrukce Vysoké přehrady (Smutný al-Ali) v letech 60. i 70. XX t. Bývalá Núbie byla zaplavena, a jeho obyvatelé byli téměř násilím přesunuti do okolí Kom Omba, Edfu dělám Asuanu. Zmobilizoval také svět, aby zachránil památky egyptské kultury. Setkat se s časy před námi, město realizovalo dva velké projekty: byla založena Africká univerzita a Nubianské muzeum. Poprvé si toho všimli, že Núbijci mají svou zvláštnost, kultura a jazyk odlišný od zbytku země.